Súdnemu dvoru EÚ bola položená predbežná otázka vo veci tzv. česko-slovenských dôchodkov NEPREČÍTANÉ 

Nejvyšší správní soud má rozhodnout několik případů stěžovatelů - občanů České republiky, kteří se domáhají, aby jim byl k jejich slovenskému starobnímu důchodu, který pobírají za doby, kdy pracovali (studovali) a bydleli na území Slovenské republiky v zaniklé ČSFR, a k českému důchodu, který pobírají za doby pojištění získané na území České republiky po roce 1992, přiznán Českou republikou doplatek tak, aby jejich celková výše důchodu byla taková, jako kdyby veškerou dobu pojištění získali na území České republiky.

Soudní dvůr EU již v minulosti odpověděl na předběžnou otázku Nejvyššího správního soudu (C-399/09 - případ Landtová), že taková praxe je sice možná, avšak nikoli diskriminačním způsobem – Česká republika by tak musela doplácet důchody všem občanům členských států EU, kteří získali doby zabezpečení na území ČSFR (týkalo by se to především občanů Slovenské republiky). V návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU byl zákonem č. 428/2011 Sb. s účinností od 28. 12. 2011 změněn zákon o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb.) tak, že takové doplatky nebudou z důchodového pojištění České republiky poskytovány.

Otázkou „česko-slovenských důchodů“ se následně zaobíral i Ústavní soud ČR, který rozhodl, že se na výpočet výše starobního důchodu českých občanů, kteří získali doby důchodového zabezpečení do roku 1992 na území zaniklé ČSFR, evropské právo nevztahuje (nález ze dne 31. ledna 2012 sp.zn. Pl. ÚS 5/12) a setrval na svém názoru, že Česká republika má v takových případech poskytovat ke slovenskému a českému důchodu doplatek.

S ohledem na zpochybnění možnosti aplikace evropského práva ze strany Ústavního soudu (a protože z hlediska časového není možné aplikovat cit. zákon č. 428/2011 Sb.) považoval Nejvyšší správní soud za potřebné pokračovat v dialogu se Soudním dvorem.

„Nejvyšší správní soud zachoval loyalitu jak vůči Ústavnímu soudu ČR, tak vůči Soudnímu dvoru EU jako orgánu společenství, jehož je Česká republika plnoprávnou součástí a jehož principy se zavázala respektovat. Česká republika se jako členský stát Evropské unie zavázala přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění účinného použití práva EU a tato povinnost je uložena i soudům. Povinnost Nejvyššího správního soudu položit tzv. předběžnou otázku výkladu evropského práva je posílena judikaturou Soudního dvora EU, podle které zjevné porušení práva EU soudem rozhodujícím v poslední instanci může založit odpovědnost státu,“ uvedla předsedkyně 6. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková.

Nejvyšší správní soud proto vázán těmito povinnostmi předložil Soudnímu dvoru EU kompletní argumentaci Ústavního soudu týkající se evropského práva. Důvody, které by mohly vést k akceptaci výhodnějšího zacházení s občany České republiky v oblasti důchodového pojištění Nejvyšší správní soud podstatně rozšířil, a to s odvoláním na respekt k národní identitě, nenarušení práva na volný pohyb pracovníků a také i s ohledem na možné náklady významně ohrožující finanční stabilitu systému důchodového pojištění v České republice.

Celé rozhodnutí ze dne 9. května 2012 naleznete pod sp.zn. 6 Ads 18/2012

Sylva Dostálová, tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu

---

Zdroj: nssoud.cz